up:: ZK > ai nav:: /

6. Dynamická komplexita

Vysvětlete pojem Dynamická komplexita

(neplést s {5.} komplexitou systému)

.


  • Dynamická komplexita vyjadřuje chování systému v čase, kdy příčina a následek nejsou blízko sebe
    • Hlavní rysy: systémy jsou neintuitivní, obsahují zpětné vazby, časová zpoždění a nelineární chování
    • I strukturně jednoduchý systém může vykazovat obrovskou dynamickou komplexitu
    • (např: regulace teploty ve sprše s dlouhou trubkou – otočíš kohoutkem, chvíli se nic neděje, tak otočíš víc a pak se opaříš)
  • Charakteristické vlastnosti dynamicky komplexních systémů:
    • Úzká propojenost prvků – každá akce vyvolá reakci (zpětná vazba)
    • Nelinearita – reakce systému neodpovídá síle vstupu, malé akce mohou mít obří dopady a naopak
    • Závislost na historii – současná rozhodnutí zásadně limitují budoucí možnosti volby
    • Sebeorganizace a adaptivita – chování vychází z vnitřní struktury, prvky se učí a vyvíjejí v čase
    • Protiintuitivnost – řešení symptomů místo skutečné příčiny, účinná místa zásahu (pákový efekt) jsou skrytá
    • Rezistence vůči politikám – zřejmá a intuitivní manažerská řešení často selhávají nebo situaci ještě zhorší [[#|(more)]]

More

( P: 6 )

  • Podstata dynamické komplexity
    • Vzniká v situacích, kde jsou příčina a následek od sebe vzdáleny v čase i prostoru
    • Zaměřuje se čistě na dynamiku a změny systému v průběhu času (jak se systém vyvíjí)
    • Zcela odlišná od strukturní složitosti (komplexity systému)
      • Strukturní složitost znamená mít v systému obrovské množství prvků, detailů a tabulek
      • Dynamická komplexita ukazuje, že i systém o dvou stavových proměnných a jedné smyčce dokáže vygenerovat naprosto chaotické a nepředvídatelné chování
  • Klíčové vlastnosti a projevy podle Stermana (2000):
    • Úzká propojenost prvků (Tightly coupled)
      • Všechno souvisí se vším, prvky v systému na sebe intenzivně reagují
      • Každá akce vyvolá reakci, která se obloukem vrací k původci (uzavřené zpětnovazební smyčky)
    • Nelineární chování (Nonlinear)
      • Vztahy v realitě málokdy bývají jako přímka v grafu
      • Reakce systému není proporcionální k akci – zdvojnásobení úsilí neznamená zdvojnásobení výsledku
      • (např: pokud do přemnožených myší nasadíš dvojnásobek koček, neznamená to automaticky, že pochytají přesně dvakrát tolik myší, protože se změní chování celého ekosystému)
    • Závislost na historii (History-dependent / Path dependence)
      • Systémy mají paměť, nelze je prostě “resetovat” do původního stavu
      • Rozhodnutí udělané na časové ose v minulosti tě uzamkne do určité cesty a definuje tvé budoucí možnosti
      • (např: investice do konkrétního softwarové architektury/technologie ve firmě na roky dopředu určí, co si můžeš a nemůžeš dovolit vyvíjet)
    • Sebeorganizující se (Self-organizing)
      • Dynamické chování systému není řízeno zvenčí, ale vyvstává z jeho vnitřní struktury
      • Chování je dáno čistě vazbami mezi agenty a prvky uvnitř
    • Adaptivní (Adaptive)
      • Pravidla hry a rozhodovací schopnosti prvků se v čase neustále mění
      • Lidé, zvířata i trhy se učí z chyb a přizpůsobují se novým podmínkám (evoluce prvků)
    • Protiintuitivní (Counterintuitive)
      • Lidská mysl má omezenou racionalitu a špatné mentální modely – vidíme jen to, co je blízko
      • Sledujeme symptomy (viditelné projevy) namísto skutečné skryté příčiny, která je v čase posunutá
      • (např: firma má málo zakázek, tak intuitivně propustí lidi z marketingu, aby ušetřila, což v dlouhodobém důsledku způsobí ještě drastičtější propad zakázek)
    • Resistentní vůči politikám (Policy resistant)
      • Komplexnost systému lidem brání mu plně porozumět
      • Zřejmá manažerská rozhodnutí a zavedené politiky často selžou, protože systém je aktivně kompenzuje a vrátí se do původního problematického stavu
      • (např: stavba nových jízdních pruhů na dálnici s cílem vyřešit zácpy – intuitivní krok, který ale zanedbává zpětnou vazbu; širší silnice přitáhne víc aut a za dva roky je situace stejná nebo horší)
  • Proč selhává lidská intuice při řízení těchto systémů?
    • Lidé mají tendenci uvažovat lineárně (A způsobí B)
    • Selháváme v odhadu časových zpoždění (odezva systému na naši akci přijde až za půl roku, kdy už si ji s akcí nespojíme)
    • Zaměření na lokální cíle prvků namísto globálního cíle celého systému